Naivní divadlo - Historie

HISTORIE NAIVNÍHO DIVADLA LIBEREC

Naivní divadlo Liberec bylo založeno v roce 1949 (zprvu pod názvem Ústřední loutkové divadlo, záhy přejmenované na Krajskou loutkovou scénu, od roku 1961 Severočeské loutkové divadlo, v roce 1968 získalo svůj dnešní název) jako jedno z prvních profesionálních loutkových divadel v bývalém Československu. Přestože se jeho tvorba přirozeným vývojem ubírala různými směry, v podvědomí diváků i odborníků se zapisuje jako velmi kvalitní české loutkové divadlo již šedesát let.

Ve svém raném období dosáhlo divadlo vrcholu roku 1959 díky hře Tajemství zlatého klíčku autorky E. Borisové v režii J. Filipi , výtvarnicí byla A. Mytysková. V 60. letech, v době působení režiséra a scénografa J. Schmida, kterého přivedl tehdejší ředitel F. Sokol, se inscenace Naivního divadla vzdalují popisu, otevírají se dětské fantazii, vlastní imaginaci a práci v týmu. Mezi nejoblíbenější a nejúspěšnější produkce té doby patřila inscenace Poklad baby Mračenice od L. Dvorského (1963) a Taškáři O. Augusty (1968).

Jan Schmid

                                         Jan Schmid                                         

O režii i výtvarnou stránku obou těchto představení se postaral J. Schmid. Jméno J.Schmida bylo (a dosud je) spojeno s činností S T U D I A  Y P S I L O N, které v rámci Naivního divadla působilo v letech 1968-1978.     

Koncem 70. let a během dalšího desetiletí krystalizuje křehká poetika hříček pro děti z mateřských škol režiséra P. Poláka. Ty daly základ i libereckému festivalu MATEŘINKA, který si svým zaměřením na tvorbu profesionálních loutkových divadel pro děti předškolního věku vybudoval významné mezinárodní renomé. Z mnoha inscenací té doby patří k nejznámějším Motanice K. Čukovského (1974) a dvě inscenace textů J. Vodňanského Šla barvička na procházku (1978) a Potkal klauna potkal kloun (1981) – všechny ve výtvarném hávu P. Kalfuse a v režii P. Poláka.

Pavel Kalfus a Pavel Polák

Po odchodu Studia Ypsilon do Prahy okouzluje a rozesmává mládež i dospělé publikum hudebně - komediální styl inscenací režisérky M. Schartové, pro něž je charakteristický úsměvný náhled nad daným tématem. Z řady povedených děl tohoto období lze zmínit inscenace O věrném milování Aucassina a Nicoletty (1981, výtvarník I. Antoš), Turandot ukrutnice v úpravě I. Peřinové (1982, výtvarník P. Kalfus) či Ze života hmyzu – též v úpravě I. Peřinové (1989, výtvarník J. Milfajt).

Iva Peřinová

      Iva Peřinová                                                    Markéta Schartová

Od počátku devadesátých let je ředitelem Naivního divadla Liberec S. Doubrava. Divadlo nemá svého stálého režiséra, ale spolupracuje s hostujícími profesionály z jiných loutkových a činoherních divadel. Ve svém uměleckém snažení se opírá o vyzrálý herecký soubor a především o původní díla dramaturgyně a autorky I. Peřinové.

K nejúspěšnějším produkcím Naivního divadla v průběhu devadesátých let patřily právě inscenace her I. Peřinové, které vytvořil tým hostujících plzeňských umělců: režisér T. Dvořák, výtvarník I. Nesveda a skladatel J. Koptík. Jedná se o čistě iluzivní inscenace Bezhlavý rytíř (1993), Alibaba a čtyřicet loupežníků (1994) a Alína aneb Petřín v jiném dílu světa (1996) a Zvířecí divadlo (1999), které mělo premiéru u příležitosti 50. výročí Naivního divadla.                                                                    

Nepřehlédnutelným počinem období po roce 2000 se stala inscenace pražského režiséra M. Dočekala a výtvarníka P. Matáska, Bouře (2002), kterou tvůrci navázali na spolupráci s NDL při realizaci Erbenovy Kytice (1998). Shakespearova Bouře byla roku 2004 úspěšně uvedena na světovém festivalu konaném v rámci kongresu UNIMA v chorvatské Rijece.

Pod řadou inscenací NDL z počátku nového tisíciletí jsou rovněž podepsány "hrající režisérky - režírující herečky", M. Homolová a M. Sýkorová. S novým dramaturgem, V. Peřinou, který roku 2003 vystřídal I. Peřinovou, se zasloužili o oživení stduiového prostoru NDL (například koláž textů českého básníka I. Wernische ... a jiný Bedřich ... (2003)). 

K nejoceňovanějším inscenacím v historii NDL patří Krásný nadhasič aneb Požár Národního divadla (2005), v režii Tomáše Dvořáka. Autorka textu, Iva Peřinová, byla za svou hru mj. nominována na výroční Cenu Alfréda Radoka, inscenaci natočila Česká televize a NDL ji dokonce opakovaně uvedlo i na jevišti historické budovy Národního divadla. O pět let později se stejný tvůrčí tým úspěšně utkal s loutkovou interpretací slavného baletu P. I. Čajkovského – Labutí jezírko (2009).

Vedle osvědčených a zkušených režisérů však NDL pravidleně zve ke spolupráci také mladé tvůrce. V NDL začínala svou profesní dráhu řada dnes již etablovaných režisérů (J. Jirků, M. Tichý, J. Adámek, P. Vodička, J. Vašíček a další), z nichž se mnozí do NDL opakovaně vracejí. P. Vodička v NDL nastudoval v letech 2004-2008 triptych oceňovaných komedií s historickou tématikou (Cena festivalu České divadlo za inscenaci Tristan a Isolda (2004)). Netradičně výtvarně koncipovaná inscenace M. Tichého, Pohádka o Raškovi (2008), si vysloužila dvě z šesti udělovaných cen na jubilejním 20. ročníku festivalu Mateřinka a cenu Erik za nejlepší loutkářskou inscenaci v ČR v sezóně 2008/2009.

Dlouhodobě úspěšná je rovněž spolupráce režisérky M. Homolové a autora a dramaturga V. Peřiny při tvorbě pro nejmenší diváky (Písmenková polívka (2005), Hrnečku, vař! (2007) a další.) Jejich inscenace Budulínek (2012) byla - vedle řady dalších ocenění - vyhlášena nejlepší českou loutkovou inscenací roku. Podobně velký ohlas si vysloužil i další počin tohoto týmu, O beránkovi, který spadl z nebe (2014). Nonverbální inscenace určená dětem od 2 let byla mj. nominována na Cenu divadelní kritiky v kategorii Inscenace roku, což je v konkurenci velkých činoherních divadel z celé ČR nesmírný úspěch. Cenou ERIK za nejinpirativnější českou loutkovou inscenaci roku i Cenou Divadelních novin se může pochlubit i další studiová inscenace Michaely Homolové Čechy leží u moře (2016). Všechny tři zmíněné inscenace - v čele s jazykově univerzálně srozumitelným Beránkem - byly pozvány na řadu prestižních českých i zahraničních divadelních festivalů.

Na nich je Naivní divadlo pravidelným hostem, neboť podniká četné cesty nejen do většiny evropských zemí, ale představilo se také v Číně, Hong Kongu, na Tchaj-wanu, v USA, v Kanadě, Mexiku, Indii, Izraeli, Koreji či v Pakistánu.