V roce 356 př. n. l. muž zvaný Hérostratos údajně zapálil Artemidin chrám v Efesu, jeden ze sedmi divů světa. Učinil tak za jediným účelem, zapsat se navždy do historie. A jak vidno, podařilo se mu to. Dal tak vzniknout pojmu herostratismus, jímž se v psychologii označuje patologická touha stát se za každou cenu slavným.

V roce 1980 zastřelil Mark Chapman svůj idol, hudebníka Johna Lennona. V roce 2017 trojice mladíků zapálila dřevěný kostel Božího Těla v Gutech u Třince, chráněnou kulturní památku. V roce 2018 položil Vladimír Putin otázku: „K čemu potřebujeme svět, když v něm nebude Rusko?“ Ti všichni – a mnozí další – se stali svým způsobem slavnými. Za jakou cenu? A přineslo jim to v životě štěstí? Nebo aspoň uspokojení?

A jak by si asi Hérostratos počínal dnes, v době sociálních sítí? Streamoval by svůj čin online na Instagramu? Nebo by zvolil spíš Snapchat? Nebo TikTok? Kolik lajků by posbíral? A byl by s konečným skóre spokojen? V každém případě se zdá, že žijeme v době, která herostratismu v jeho všelijakých podobách přeje víc než kterákoli předchozí…

Po inscenaci Řekl bych nějakej vtip a pak bych umřel smíchy je #burn #iamhere #herostratos dalším titulem v repertoáru Naivního divadla, který je primárně určen dospívajícímu publiku. V Liberci ho připravuje tvůrčí tým z nejpovolanějších, podepsaný pod celou řadou oceňovaných titulů pro teenagery v Divadle ALFA v Plzni, v pražském divadle Minor a v jejich domovském Divadle Drak v Hradci Králové. A ani libereckému publiku nebude tvorba autorsko-režijního dua Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček a jejich týmu zcela neznámá. V Naivním divadle již v minulosti nastudovali několik úspěšných titulů (například Velbloud, ryba, slepice či Neklan.cz) a spolupracovali rovněž s Divadlem F. X. Šaldy.

Foto: Roman Dobeš