Jsou myši, které i ženy ochotně berou co chvíli do rukou – ty počítačové. Kohoutek může kapat od večera do rána, ale to ještě neznamená, že vám po nocích v kurníku slintá drůbež. A když máte kliku, tak máte prostě štěstí. Tedy pokud zrovna nelomcujete zamčenými dveřmi.

Kohoutek, myš i los... Oko, ucho, pas... Raketa, zámek, klika...

Čeština oplývá nepřeberným množstvím krás a ještě větším množstvím záhad. K těm nejkrásnějším záhadám – s tajuplným názvem – se řadí homonyma. Slova souzvučná neboli slova, která stejně znějí, ale mají odlišný význam.

A právě rozdíly, kouzla a možnosti, které český jazyk ve formě souzvučných slov do naší rodné řeči přináší, chtějí tvůrci inscenace zábavnou formou přiblížit nejen školákům, kteří již ve škole zaslechli termín „homonymum“, ale především dětem, jimž k patřičnému školnímu výkladu ještě nějaký ten pátek chybí, a přitom oni už dávno dobře tuší, že není oko jako oko.

A jelikož se celá řada souzvučných (ale i mnohoznačných) slov vyskytuje v hudební terminologii (např. basa, klíč, pražec, čelo), připravili tvůrci inscenace příběh z prostředí hudební kapely. Ta má právě napilno – chystá se odjet na šňůru koncertů a přitom ještě nemá hotové nové písničky. A do toho všeho jim v garážové zkušebně neustále stávkuje jejich auto, takže kdo ví, zda na nějakou šňůru vůbec budou mít čím odjet...

Scénickou koláž plnou písniček, loutkových skečů, mikropříběhů a slovních hříček připravilo autorsko-režijní duo Vítek Peřina a Michaela Homolová. Tímto představením společně navazují na dvojici předchozích oceňovaných inscenací o českém jazyce – Písmenková polívka aneb Dětská encyklopedie a Pečení holubi aneb Přísloví.